Na velmi dlouhé cestě postupného vývoje lidské kultury se z hlavních užitých materiálů objevuje kov hned na třetím místě za dřevem a kamenem, když si ovšem odmyslíme takové prvotní materiály, jako byly kosti a kůže zvířat, rákos, tráva apod.

Člověk objevil kov a dovedl ho lít a kovat pro svoji potřebu již v dávnověku, jak o tom svědčí archeologické nálezy, zejména ze starého Řecka, Říma a Východu. Nejstarší záznamy o zpracování kovu pocházejí ze starého Egypta, přibližně z 15. století př. n. l. Nejdříve se kovu užívalo na výrobu domácího a zemědělského nářadí, různého spojovacího materiálu a zbraní a teprve později k jiným účelům. A poněvadž člověku je vrozené vytvářet kolem sebe krásu, i zpracování kovu se záhy stalo předmětem jeho umělecké tvorby.